Alnagovo začínání uprostřed akce - to je suprový nápad pokud se zkombinuje s technikou flashbacků a jiných způsobů hraní mimo lineární čas, protože pak může nejen ST, ale i hráči domýšlet, co se to vlastně v minulosti stalo a o čem to celé je, chce to trochu rozumu ohledně toho co tam dát, aby to ladilo s ostatními, ale jinak to je výborná technika třeba ve chvíli, kdy nemáte pořádně nic vymyšlené.
Podobnou věcí je, když na začátku session odehrajete závěrečnou scénu... nebo nějakou prostřední scénu z gradace děje, a pak se vrátíte na začátek příběhu a domýšlíte, jak se k ní vlastně dostat (taková Swordfish: Operace hacker, kde je úvodní scéna toho výbuchu, která ale patří až doprostřed děje)
Jinak úvodní questy nejsou zrovna špatná věc pokud jde o delší kroniky. Například Pavučina začínala vzhledem k hlavní linii docela nevinně - první quest byl celý jen o tom že se skupina lidí propadne do světa kouzel a magie, aniž by vládli nějakými schopnostmi, a musí se přitom vypořádat s kletbou, neznámým prostředím, holčičkou co vládne schopnostmi vyvolávajícími mrazení v zádech a s ní spojenými problémy se zákonem (únos...) a vůbec se o sebe postarat. Celý ten quest vedl k tomu, aby postavy poznaly ten svět, zjistili co a jak není vpořádku... Teprve ty další příběhy se (zatím dost volně) týkaly hlavní linie... na kterou jsme pořádně najeli teprve před půlrokem, a teď už jedeme převážně a hlavně tu